Jdi na obsah Jdi na menu
 


Druhy orientálního tance

24. 2. 2009

Orientální břišní tance, které se vyvíjely po tisíciletí měly a mají nesčetně podob, v závislosti na zemi původu a její kultuře. Každý z těchto tanců v sobě nese více či méně společné základy. Nicméně se tance, které dnes známe a rozlišujeme přeci jen trochu liší. Nejvýraznější rozdíly, najdeme v hudbě, na níž se tančí, v kostýmech, kterými se tanečnice honosí, a také v pomůckách, které jsou při tanci využívány.

AFRICKÉ KMENOVÉ TANCE
Tanečnice jím vyjadřje vztah k sobě samé, druhým lidem, přírodě i bohům. Soulad rytmu, hudby i tance je pro Afričana nedílnou součástí každého dne.

Pro nás Evropanky je africký tanec návratem k sobě a své vlastní přirozenosti. Dává nám možnost uniknout z civilizované reality plné nánosů podivných zvyků a hodnot.
Umožňuje tanečnici vnímat i ty nejjemější rytmy a pohyby, naplňuje ji jednuduchou primární krásou.
A. tance používají vibrací, do nichž se tělo dostává přirozenou a podvědomou cestou. Tančí se sólově i ve skupině, nejčastěji v těsném kruhu kolem pomyslného ohně, jak to bývalo kdysi dávno. Energie skupinového afrického tance se tvoří a proudí skrze spojená těla společně s tancem.


I africký tanec má samozřejmě ustálené kroky, které na sebe navazují. Tak vzniká kompaktní taneční sestava.

POULIČNÍ TANCE RODIČEK

Při berberském porodním rituálu se i dnes shromáždí ženy kmene ve velikém stanu okolo rodičky a v kruzích tančí tanec, při kterém neustále opakují břišní pohyby dokud žena neporodí.
Dodnes zůstává venkovní městský prostor jedním z neoblíbenějších míst pro spontánní orientální tanec.

ŘECKÝ ORIENTÁLNÍ TANEC
Lidstvo věřilo, že úroda, plodnost a život bez živelných pohrom je spojen právě s těmito velkými matkami - bohyněmi. Samotný život tak byl spojen s čistou krásou ženského těla.

Proto ve starých pramenech můžeme nalézt zmínky o tom, že dívky mohly být vysílány do chrámu a zde tančit se zvláštním důrazem na břicho jako symbol plodnosti.
V Řecku je znám břišní tanec jako ciffe telli. Poznáte jej podle charakteristické hudby, ve které se objevují sice orientální melodie, ale základní linku tvoří dobře postřehnutelná hudba jihoevropského charakteru.
Častým nástrojem využívaným v takových skladbách je akordeón. Do řeckého orientálního tance se také promítají řecké folklórní tance. Na ty je Řecko opravdu bohaté, nejznámější z nich bude bezesporu zorba.

HARÉMOVÝ TANEC ORIENTU

Sultánův harém čítal několik stovek žen, které nesměly opustit jim vyhrazenou část domu a nikdo k nim nesměl vstoupit. Harém pochází z arabského slova haram - zakázané, svaté, nedotknutelné. Původně měl zaručovat ženám bezpečí a ochranu, později se z něj stal však i způsob izolace a ukrývání žen před okolním světem.

Břišní tanec zde neměl ani tak funkci zajištění přízně sultána, ale byl spíše formou potěšení, zábavy a udržení fyzické kondice žen samotných. Svůj čas ženy trávily tím, že vyšívaly, zkrášlovaly se, kouřily vodní dýmku a tančily břišní tanec.

Tančily s radostí a rozkoší pro sebe a pro své společnice. Tanec tančený ženami a tančený pro ženy. Je jisté, že takový tanec má odlišnou podobu oproti tanci tančenému pro muže.
Ženská energie v harému dávala tomuto uměleckému aktu nezamenitelný charakter. Tanec vyjadřoval ženiny vnitřní touhy a pocity. Otevíral ženino nitro dalším ženám a docházelo tak ke sdílení a souznění.

TURECKÝ ORIENTÁLNÍ TANEC

V Turecku se nazývá orientální břišní tanec rakkase. Velkým přínosem turecké kultury je výrazný rytmus. Turecký zvyk luskání prsty byl běžně znám jak na východě, tak mezi cikány. Pravděpodobně v Turecku se jako první začaly vyrábět kovové činelky, které se navlékaly na prsty, a penízkové šátky.

Turecký břišní tanec se liší od ostatních tanců výraznou dynamičností a častým používáním tzv. shimmi třesením boky a pánví. Tento tanec je směřován více směrem ven, k publiku, zatímco tanec pocházející z Afriky je více spirituální a rituální.

Významnou roli tu však hraje sama tanečnice, její přístup k tanci a důvod, proč tento tanec tančí. Lze jej tančit jen na odiv a pro potěšení mužů či žen. Může být však také cestou k hlubšímu poznání sebe sama a k hlubšímu pochopení zákonitostí světa, v němž žijeme.
Někdy se turecký tanec tančí na zemi. Typické pro turecké tanečnice je to, že nosí široké, tzv. turecké neboli harémové kalhoty, které jí umožňují volný pohyb a zároveň zabrání nechtěnému odhalování při tanci na zemi.
Obvyklou součástí tureckého kostýmu bývají často roušky a různé pokrývky hlavy.

PERSKÝ ORIENTÁLNÍ TANEC

Tady byl muslimskými fundamentalisty tanec zakázán pro přílišnou oslavu světských radostí.
Z doby, než k tomu došlo, se však zachovala určitá forma perského tance, jenž je velmi umírněný v pohybu pánve a jehož dynamičnost je nasměrována do oblasti rukou.

Dokud totiž nebyl v Persii tanec zakázán, byla to právě tanečnice, která skrze tanec rukou vyjadřovala své emoce, vyprávěla příběh a obracela se k Bohu.
Ani tato meditativní forma tance však nezabránila, aby došlo k jejímu definitivnímu zákazu.

CIKÁNSKÝ TANEC

Historie břišního tance je blízce spojena s osudy cikánů, kteří různými směry cestovali napříč krajinou. Přišli z Indie a migrovali do celé Evropy, až dorazili do slunné Andaluzie.
Vydělávali si peníze jak jen to šlo, hlavně hrou, zpěvem a tancem. Přivezli do Andaluzie složité kombinace indických rytmů s islámskými melodiemi. Hudba pro cikánský orientální tanec je typická svým podmanivým a tklivým houslovým doprovodem.

Typickým kostýmovým prvkem je široká barevná těžká sukně, kterou tanečnice hodně roztáčí a mává s ní.
Charakteristický je též hrdý a vznešený výraz tanečnice a dupání jejích nohou podobně jako u flamenca. V hudně flamenca jsou naopak dodnes slyšet silné arabské vlivy.

ARABSKÉ ORIENTÁLNÍ FLAMENCO

Postupné splývání dalo vzniknout orientálnímu flamencu. Při něm se spojuje temperament flamenca s ladností a smyslností východního tance.

Hudba je tvořena nádhernými přechody z jednoho do druhého. Žena tak ukazuje divákovi dvě tváře. Silnou, svobodnou, vznešenou a úctyhodnou Španěklu a krásnou, jemnou, vášnivou a mystickou Arabku.
Flamenková část je tvořena krokovými variacemi, podupy a pózami. Orientální falmenko se často tančí s jedním, nebo dvěma vějíři.
Podobně jako u cikánského tance i zde je neodmyslitelnou součástí široká řasená sukně o průměru až 6 metrů.

FOLKLÓRNÍ ORIENTÁLNÍ TANCE


Núbijský tanec
Orientální břišní tance jsou součástí folklóru mnoha zemí. Příkladem je núbijský styl, který můžete vidět na jihu Egypta. Nejčastěji má formu formace čítající čtyři tanečníky a jednu tanečnici. Žena tančí uprostřed, nebo před muži. Ti jí dělají kompars. Pro jejich pohyby jsou typické vysoké skoky. Mladíky z Núbie poznáte podle velmi tmavé pleti a vysoké postavy.

Iskandarani
V oblasti Alexandrie se zase tančí tanec iskandarani. Vyznačuje se hravými a koketními pohyby, při kterých se někdy používá velký šátek tzv. melasa. Alexandrijská hudba je velmi chytlavá.

INDICKÝ / BOLLYWOOD

Bollywoodský tanec zahrnuje starodávnou indickou taneční tradici a moderní světové trendy. Tvůrci a taneční choreografové shromažďují taneční prky snad ze všech dostupných kultur. Při takové práci spolupracují se světovými tanečními špičkami. Cílem je pohltit diváka nádherou tanečních scén, které zastíní i slabou zápletku.


Nejtypičtější součastí bollywoodských filmů jsou tanec a hudba. Obří nádherné taneční scény jsou přímou součástí filmového děje. Tanec Bollywood je nápaditý, smyslný, hravý, plný vášní a emocí. Nápadité choreografie jsou odvážné a nezapomenutelné.
Bollywoodský tanec není žádný tradiční styl. Má nesčetně podob a stylů, například Bhangra. Tančí jej ženy i muži. Kostýmy jsou stejně rozmanité jako tanec. Často se během jednoho tanečního čísla vystřídá tradiční sárí, džíny a minisukně. Pro bollywoodský tanec lze použít cokoliv, co je lesklé a hlavně barevné, aby kostým upoutal diváka.
V Indii slouží tanec odedávna k vyprávění příběhů. Bollywood by bez písní a tance u domácích diváků propadl. V 80. letech se v indickém filmu pracovalo jen s klasickými tanečními styly především s Bharatanatyam a Khatak. Vycházely ze staré indické tradice.
V 90. letech se začínají kombinovat s lidovým tancem Bhangra a postupně přibírá prvky jiných kultur jako latinsko-amerických, španělských i orientálních, nepohrdá ani jazzem, modernou, hip-hopem a dalšími.
Hlavní postava nejčastěji tančí se skupinou komparsu. Obří taneční scény jsou plné barev a skvostných kostýmů.

TRIBAL TANEC / KMENOVÝ TANEC


Podle této definice můžeme považovat jakýkoli lidový skupinový tanec za tribal. Pro zjednodušení si ale představme, že se pod tímto názvem ukrývají především tance berberské pocházející ze severní afriky a tance indiánů ze severní Ameriky.
Jako kmen bývá označována uzavřená komunita lidí, v níž lidé společně žijí, dodržují stejné zvyky, mají podobné oblečení a společně tančí a zpívají.
Ale nenechme se zmýlit. Dnešní tribal není folklórní tanec, ale fantazie motivovaná folklórem a především vlastním kmenem.

- AMERICKÝ TRIBAL


Když na přelomu 60. a 70. let 20. století dosáhl v USA orientální tanec velkého rozmachu, taneční škola Jamily Salimpour slavila v Kalifornii obrovsk ý úspěch. Pořádala festivaly, na které měli lidé v kostýmech volný vstup. Tím si vybudovala široké publikum.
Jamilina skupina se jmenovala Gal Anat na svých vystoupeních tančily folklŕní tance různých oblatí. Tanečnice zastupovaly různé kmeny - tribes. Nechyběly ani efekty s hady, či šavlí, protože Jamila pocházela z cirkusu.
V její práci pokračovala žákyně Marsha Archer. Vytvořila jednotné kostýmy a tanec učinila umělčtějším. Později se v tribal stylu nejvíce proslavila Carolena Nereccio a její skupina Fat Chance Ballydance.